Michael Sinkule: Parkování v Plzni potřebuje systémová řešení, ne jen hasit problémy
Parkování patří mezi nejčastější témata, která s obyvateli Skvrňan a na našem obvodu řeším. A není divu. Najít večer volné parkovací místo je často otázkou štěstí. Tento problém ale není jen ve Skvrňanech – týká se prakticky celé Plzně.
Nikdo nezpochybňuje, že se musí opravovat silnice, chodníky nebo inženýrské sítě. To je potřeba a bez toho to nejde. Stejně důležité ale je, jak se to dělá a jak moc to komplikuje život lidem, kteří v dané lokalitě bydlí.
V praxi se občas stává situace, kterou určitě zná spousta z nás – kvůli plánované opravě se osadí zákazové značky, auta zmizí z míst, ale samotná stavba začne až o několik dní nebo týdnů později. Důvod může být jakýkoliv – počasí, technologie nebo posun harmonogramu.
A právě tady podle mě dává smysl jednoduchá věc: komunikace a zdravý rozum.
Pokud už je jasné, že se práce posouvají o pár dní, měl by se stavebník nebo zhotovitel zamyslet, jestli je opravdu nutné trvat na tom, aby parkování bylo omezené už v tu chvíli. Ve chvíli, kdy to jde bezpečně a smysluplně, může se lidem často umožnit parkovat až do skutečného zahájení prací. Někdy jsou to klidně tři dny – jako teď o víkendu v případě projektu zkapacitnění parkování v ulici Pecháčkova – které ale lidem výrazně ulehčí situaci.
Rozumím i druhé straně. Často se říká, že „podáš prst a vezmou ti celou ruku“. A ano, z pohledu zhotovitele je pochopitelné, že nechce riskovat problémy nebo zneužívání situace.
Je to ale o vzájemném respektu a komunikaci. Co by například fungovalo mnohem lépe? Třeba jednoduché sdělení na místě:
„Všem sousedům se omlouváme za komplikace, zábor platí od 1., ale technika dorazí až 5. – do té doby je možné parkovat.“
Otázka je, co se stane. Je jisté, že se najdou tací, kteří to poruší. A právě to je často důvod, proč zhotovitelé raději volí striktní zákaz bez výjimek.
Mám ale zkušenost, že když se jedná normálně a lidsky, většina stavebních firem je schopná hledat řešení. A není to nic složitého – spousta lidí ve stavebních firmách sama bydlí na sídlištích a dobře ví, co znamená večer hledat volné místo.
Právě schopnost vžít se do situace místních obyvatel často rozhoduje o tom, jestli se věci dají zvládnout v klidu, nebo vzniká zbytečné napětí.
Ale zároveň platí, že samotná komunikace nestačí. Parkování v Plzni potřebuje hlavně systémová řešení.
Proto dlouhodobě říkám, že musíme jít cestou konkrétních projektů:
• parkovací domy v lokalitách, kde je situace nejhorší a kde je jejich výstavba reálně možná,
• parkovací věže tam, kde není prostor pro klasické parkovací domy,
• spolupráce města se společenstvími vlastníků jednotek (SVJ) a bytovými družstvy na společných projektech,
• chytřejší plánování parkování při rekonstrukcích ulic,
• a hlavně včasná a férová komunikace s lidmi, kterých se omezení týkají.
Parkování nikdy nebude bez problémů. Ale může být výrazně lepší, pokud ho začneme řešit koncepčně a ne jen operativně.
Pomozte mi svým názorem
Připravil jsem průzkum spokojenosti se životem ve Skvrňanech a v Plzni, kde se ptám na to, co vás trápí a co by se mělo zlepšit. Parkování je tam samozřejmě jedním z hlavních témat.
Budu moc rád, když si na to najdete pár minut a dotazník vyplníte. A pokud můžete, pošlete ho i dál – sousedům, rodině nebo známým ze Skvrňan.
Čím víc odpovědí získám, tím silnější argumenty budu mít při jednání s městem a dalšími institucemi.
Díky všem, kterým není jedno, jak se nám tady žije.
