Zdravím Vás sousedé

Zbývá nám několik týdnů a budeme mít za sebou celý jeden nenormální rok spojený s covidem. Podle mého názoru se podepsala tato doba nejvíce na našich dětech. Prakticky rok budou bez školy, bez spolužáků, bez učitelů, bez poznámek, bez zkoušení, bez obědů ve školních jídelnách, bez školních družin. Odpoledne bez svých kroužků, bez sportovních aktivit, bez pocitů vítězství, ať ve fotbale, nebo v házené, nebo v tenise a nebo ve hře na housle, dobře zahraném divadelním představení a v čemkoliv jiném. Za poslední rok se naučily sedět u počítače, protože zkrátka musí mít školu on line. Na podzim loňského roku jsem měl spoustu zpráv z různých sportovních klubů a kroužků o tom, že jim ubývají dlouholetí členové. Bohužel,  protože hraní her na počítači po škole tolik nebolí jako trénink. A nějak naše děti přestaly chodit ven a opustila je touha chodit trénovat a navštěvovat předtím oblíbené kroužky. Moc se jim není co divit, když nemají kdy a kde a před kým své dovednosti předvést. Naše děti prostě sedí doma a realizují se přes všechny možné sociální sítě a skupinové hry na počítačích.  Mohli bychom si položit otázku kdo za to může? Ale proč, k čemu nám to bude platné? Jenom si najdeme imaginárního viníka. Naše společnost prostě vytvořila také obrovský dluh vůči naší mladé generaci a vlastně vůči všem rodinám, kde mají děcka. Nemohli jsme s nimi na zahájení školní docházky, ani si nepamatujeme, kdy jsme je viděli hrát mistrovské zápasy v čemkoliv. Absolventské koncerty na uměleckých školách jsou minulostí, koncerty pěveckých kroužků se vypařily do neznáma. Absolutní demotivace. Proto mi prosím Vás dovolte takový apel. Až se všechno vrátí k normálu, trochu tlačte ty naše ratolesti ke sportu, ke kulturním aktivitám, k Junáku a Skautu. Aby se opět scházely jako normálně a užívaly si radosti z běžného a normálního života.   

Jiří Uhlík, MBA, místostarosta MO Plzeň 1